Už jste někdy byli v MTB ráji? Já jo! Jak se to stalo? Možná znáte ten pocit, kdy jednoho dne procitnete a zjistíte, že vám stávající práce nic nepřináší a že vám spíše hodně bere. Den, kdy se ve vás vše zlomí, řeknete si dost a dáte výpověď. Nevíte sice co budete dělat a nemáte to nějak naplánovaný, přesto to uděláte. Neuběhlo ani deset minut od vlastní výpovědi a zvoní telefon, hovor který mění vše!! „Ahoj Romane, máš čas? A pojedeš fotit MS Downhillu a 4X do Itálie s českou reprezentací?“ Za tuto otázku, na kterou znáte odpověď, vděčím kamarádovi Martinu Bruderovi a trenérovi české reprezentace Milanovi Suchomelovi. Jedním slovem děkuji !!!VESMÍRE!!!
O pár týdnů později se sen stává skutečností. V Praze všichni ládujou materiál do dodávek, nasedáme a hurá směr Val di Sole, nyní evropský MTB ráj. Cesta bez problému a jsme na místě. Hotel nalezen, ubytování s polopenzí, vše paráda. Další den konečně stavba základny na závodišti a moje první seznamka s terénem. První procházka po sjezdové trati ve mě zanechává opravdu adrenalinový zážitek, jelikož jdu pěšky a místy se musím držet horolezeckého provazu! Do teď jsem si myslel, že v Čechách máme opravdu těžké tratě! Okamžitě měním názor.
Na trati začínají tréninkové jízdy. Sledovat rychlost a techniku jízdy světových jezdců je pastva pro oči. Pomalu scházím zpět do servisní zóny v cílovém prostoru. Procházím zázemí jednotlivých týmů a stánky s prezentací různých světových značek. Celou dobu mám otevřenou pusou dokořán. Konec zábavy a jde se makat. Na DH tréninku jsou naši, focení může začít. Zajímavých míst je na trati opravdu dost a jejich dostupnost je pro mě hračka díky dvojímu zapáskování a kouzelné reflexní vestě UCI.
Po celodenní šichtě přichází na řadu večerní trénink 4X a následná kvalifikace do hlavního závodu. Atmosféra fenomenální… Co se bude dít další den večer si můžu jen domýšlet… Bude to velké!!!
V kvalifikaci dopadá vše na výbornou. Celá sestava, Mikoláš Nevrkla, který zajel v kvalifikaci nejlepší čas, dále Tomáš Slavík, Tomáš Brožík a za ženy Michaela Hájková, se může těšit do hlavního závodu, který se pojede další den ve večerních hodinách.
V kvalifikaci DH disciplíny uspěl Jan Čepelák za elitu a za juniory Robin Novotný s Davidem Cvingerem. Velkým zklamáním byl neúspěch Filipa Dankaniče způsobený defektem.
Ve finálním závodu 4X mají Češi velmi slušné zastoupení… Nadějná sestava! První jízda je tady. Atmosféra na trati je fantastická, už chápu, proč se občas říká, že je atmosféra jak na svěťáku, na vlastní kůži to zažívám a jsem nadšený. Radost ze závodu vyjádřená troubením, řvaním, mlácením a já nevím čím ještě, je prostě boží! Mikulášovi Nevrklovi bohužel nevychází start podle představ a na konec je z toho celkové 6. místo. Tomáš Brožík dojíždí na celkovém 21. místě.
Na závod žen jsem se opravdu těšil. Michaela Hájková svým progresem v tréninku a perfektně zvládnutou kvalifikaci slibovala napínavý boj ve finále. Závod je dech beroucí! Míša nedala nikomu šanci a po vydařeném startu technicky a famózně s nevídanou jistotou jede pro zlato. Řvu jako pominutý, zapomínám, že jsem fotograf, a na pár okamžiků se ze mě stává fanoušek se vším, co k tomu patří.
Další klíčový moment závodu před námi. Na startu je Tomáš Slavík a atmosféra houstne. Musím udělat fotky, za které se nebudu stydět! Je tma a na trať dopadá umělé osvětlení. To je pro mě trošku nová disciplína, tím pádem stres. Odstartováno. Tomáš Slavík má fenomenální start, neuvěřitelnou techniku a rychlost. Ano, jede si pro zlato s nevídanou jistotou. Je to tam. Vyfotil jsem to a opět se měním ve fanouška. Svoje štěstí vyjadřuju značně hlasitě. Po vlně endorfinů se rychle přesouvám do cíle pro fotky, které už budou vyjadřovat jen štěstí a uzavřou tuhle parádní 4X sezónu.
Cože? Já jsem fotograf týmu, který má dva mistry světa ve 4X, to jako fakt? Od této chvíle začíná mejdan. Všechny bary Patří Tomášovi a Michaele. Mám obrovské štěstí, že u toho můžu být. Mejdan se protahuje do pozdních nočních hodin a pokračuje ještě na hotelu. Moc jsem toho nenaspal, asi tak dvě hodinky. A ráno zase honem na kopec na další den DH tréninků.
Nechce se mi věřit, že je tu poslední den mistrovství. Na řadu přichází hlavní závod DH. Jako první pojedou junioři, z našich to jsou Robin Novotný a David Cvinger. Odstartováno! Robin je na trati a zajíždí slušnou jízdu. Je z toho 23. místo. Nyní mam zhruba patnáct minut a scházím níž k asi nestrmější části trati. Zalehám a těším se na Davida Cvingera, který už jede. Tento úsek David projíždí o poznání opatrněji, než jeho soupeři a raději na jistotu, v cíli je z toho nakonec 31. místo. Přesouvám se do cíle, kde chci vyfotit Jana Čepeláka. Závod elity bude startovat v druhé části dne. Je 14:15 a Jan Čepelák vyráží ze startu. Místo k focení mám hned vedle velkoplošné obrazovky v cílové rovince a tak mohu sledovat celou jízdu. Bohužel někde v horní části tratě přišel defekt, který znemožňuje slušné umístnění. Jan se blíží k cíli a já jsem připraven na poslední fotku ze závodu, která se nakonec podaří.
Tohle mistrovství pro mě bylo mnohem více než jen focení, bylo to šest dní nabitých zážitky, trávených se skvělou partou lidí. Koukat na mechaniky, jak rozumí svému řemeslu, na DH jezdce, jak vychytávají každý kořen a kamen na dráze, na trenéra, jak zařizuje vše možné i nemožné, na 4X závodníky, jak létají vzduchem a na diváckou atmosféru, která je opravdu světová. Ještě jednou díky, VESMÍRE!!!
